Drahomíra Kronesová
Tento projekt jsem zpracoval prostřednictvím rozhovoru s mojí babičkou Drahomírou Kronesovou. Narodila se v Ostrově nad Oslavou 12.6. 1943. Celý svůj život prožila ve své rodné vesnici. Má dvě děti, jedno z nich je můj otec. Pracovala v opravně televizí, nyní je již v důchodu.
Autor: Matěj K.
Kdy a kde jsi se narodila?
Narodila jsem se v Ostrově nad Oslavou 12.6. roku 1943.
Co dělali tvoji rodiče?
Byli to rolníci, přičemž poté, co můj otec odmítl funkci předsedy místního JZD, byla mu odebrána jeho dílna.
Měla jsi nějaké sourozence?
Ano, měla jsem 2 sourozence, jedna sestra zemřela moje druhá sestra stále žije.
Jak jsi prožívala své dětství?
Myslím si, že celkem dobře.
Něco specifického?
Ani ne, všichni jsme byli spokojení, nikdo neměl nic a všichni měli stejně. Hlad jsme neměli, nahý jsme nechodili.
Kde jste bydleli?
To je pořád jak bydlíme, nic se nezměnilo.
Jak vypadala Vaše domácnost?
Tak jako všechny domácnosti, nebyly automatické pračky, nebyly lednice, nebylo nic. Byly pračky pouze obyčejné, muselo se dát vymáchat, vyvařit, vyždímat.
Jak jste řešili chlazení, když ledničky tehdy nebyly?
Vše se dávalo do sklepa nebo se to zavařovalo do sklenic.
Jak si trávila volný čas v dětství?
Lítali jsme venku, hráli jsme si s ostatními, ale také jsme museli pást husy, museli jsme pomáhat rodičům.
Jak vypadal tvůj běžný den v dětství?
Šla jsem do školy a ze školy, musela jsem pomoct rodičům, možná se někde proletět venku a do postele. Muselo se ale povinně chodit do Pionýra, což zabralo nějakou část mého dne.
Kam jsi chodila do školy a co si pamatuješ ze školního prostředí?
Obecná škola byla v Ostrově nad Oslavou, pak jsem chodila od šesté do deváté třídy do Radostína. Poté jsem chodila na gymnázium do Nového Města na Moravě. Pamatuji si, že se nám tam líbilo, ale bohužel jsem nemohla jít na vysokou školu, protože otec nechtěl vstoupit do JZD, takže jsem nebrala ani stipendium, až poté nakonec vstoupil, tak jsem brala 240 Kč poslední rok, ale nemohla jsem už získat nějakou lepší práci.
Co tě ve škole bavilo a co nebavilo?
Myslím, že mě bavilo všechno.
Kde jsi v minulosti pracovala a co bylo náplní tvojí práce?
40 let jsem pracovala v opravně televizorů ve Žďáře nad Sázavou. Od roku 1960, kdy jsem maturovala. Každé dva roky se provádělo hodnocení, kdy se měl vyjadřovat stupeň souhlasou s aktuálním politickým režimem. Tato práce nebyla nejlepší, ale získala jsem mnoho známostí, které byly v tehdejší době pro získání čehokoliv naprosto klíčové. Díky těmto známostem jsme dostali auto již po roce od zažádání, průměrná čekací doba byla tehdy klidně 5 let i déle.
Rok 1968 Pražské jaro a invaze
Kde jsi byla během této historické události?
Byla jsem na mateřské, narodil se Rosťa (můj strýc), po půl roce jsem už musela do práce, poté Rosťu hlídal děda. Neexistovalo, že by mateřská mohla být čtyři roky neb kolik to teď je.
Co si vybavíš ve spojitosti s touto událostí?
Nesmělo se moc chodit k silnici, jelikož tam pořád jezdily tanky, poté se to nějak uklidnilo.
Jak jsi tuto událost prožila?
Moc ne, během pár dnů se to zklidnilo, akorát 21. srpna ráno to bylo kruté, protože nikdo nevěděl, co se bude dít dál. V rádiu totiž hlásili, že nás obsadila Rudá armáda a všichni z toho byli vyplašení a pak odpoledne se to zklidnilo. Hodně lidí asi přišlo o život, ale já nikoho takového neznám. To tady nebylo, to asi v těch městech.
Jak vzpomínáš na toto období svého života?
Byla jsem spokojená, v roce 1966 jsem se vdala, ale máma byla 15 let po mozkové mrtvici, takže jsme se neodstěhovali, ale zůstali v tom domě, jelikož ji někdo musel pořád hlídat. Tenkrát neexistovaly domovy důchodců, to ještě nebylo.
1989 Sametová revoluce
Kde jsi byla během této historické události?
Rosťa ten rok promoval a my jsme nevěděli co bude, jelikož byl po úrazu s kolenem v nemocnici a pak ho převezl děda do Brna, kde ho operovali. My jsme nevěděli, jestli ukončí studium nebo ne, ale nakonec to pak všichni studenti dohnali, přestože se měsíce neučilo.
Co si vybavíš ve spojitosti s touto událostí, asi toho Rosťu ne?
No, asi toho syna, ale řeknu ti, že po převratu se někteří lidé tak rychle otočili, jak byli pořád komunisti a najednou nebyli, ale to je v každý vládě.
Jak jsi tuto událost prožila?
Tak jsme byli všichni rádi, že to skončilo.
Jak vzpomínáš na toto období svého života?
Nárůst všeho možného zboží mě překvapil, že nebylo nic a najednou bylo všechno. Byli jsme v šoku, protože jsme neznali mandarinky a pomeranče byly jen na Vánoce. Ale na druhou stranu, všichni měli stejně a jeden druhému si nezáviděli tak jako dneska.
Co ti v současnosti dělá radost?
Vnuci.
