L. T.

Rozhovor s L. T.

Bohužel moje prababička nesouhlasila s tím, že budeme v článku uvádět její celé jméno a fotky, tak jsme jí navrhli, že uvedeme jen její iniciály a fotky uvádět nebudeme a s tím už souhlasila.

Autoři: Lukáš K. a Martin B. 

Takže, kdy a kde jste se narodila?

Já jsem se narodila 3. 6. 1929. v Kročehlavech

Co dělali vaši rodiče a jak byste je popsala?

Tak moje maminka se narodila v roce 1897. v Kročehlavech. Jmenovala se Marie Dudková (Tesaříková). Byla vysoká statná a v mládí velmi hezká. Byla velmi energická, šikovná a pracovitá. Pomáhala tatínkovi s organisací firmy i se splácení hypotéky na dům - vařila obědy pro 16 strávníků a poskytovala jim nocleh. Byli to dělníci ze železáren - byli z okolí Kladna. Měla obchodního ducha i dobré srdce. Na začátku okupace k sobě s tatínkem vzali otcova bratra Františka se dvěma dospívajícími syny, Vratislava, kterému bylo 19 let a Vlastimila kterému bylo 15 let. Maminka se o všechny starala jako o vlastní po celou válku. Strýc u nás zůstal až do své smrti což bylo v roce 1955, ale hoši se po válce vrátili do Ostravy. Původně žili v Třebovicích u Ostravy, odkud odešli do Ostravy, tam žili v suterénním bytě dvě rodiny, oni ale jen krátce, dokud je nevzal bratr do Kročehlav. Jejich maminka je opustila ještě před okupací. No a tatínek se jmenoval Leopold a rodiče a příbuzní ve Slezsku mu říkali Lépold a maminka mu v mládí říkala Poldo. Narodil se ve u Opavy v Budišovicích 29.10. 1892. Byl vlídný a milý nejen ke svým sourozencům a byl proto oblíbený doma ve Slezsku i v Kladně. Měřil asi 170 cm, což bylo v jeho době dost a byl fešák, ale nikdy toho nezneužil. Byl tak hodný, že maminka musela vést účetnictví, aby neprodělal. Pracoval i zadarmo. Pracoval na dvoře v dílně nebo pod přístřeškem a kdykoliv jsme za ním směli přijít a pobýt. Měl rád kolem sebe pohodu a uměl ji udělat i udržet. Rád se smál, a i v jeho dílně bývalo veselo.

Jaké máte vzpomínky na dětství?

Narodila jsme se svým rodičům jako třetí dítě. Při těžkém porodu zemřel můj bratříček Bořivoj - šel zadečkem napřed a byla asistentka. Druhý bráška Luboš zemřel v 7. týdnu po narození. V sousedství byla spála, takže se zřejmě nakazil. Tatínek oba synky oplakával a vzpomínal, jak Luboše nesl na hřbitov. Já jsem se narodila 3. června 1929 v Kročehlavech v domečku, který postavil maminčin otec. Byly tam dva byty se zvláštními vchody jinak řečeno dvojdomek. V prvním bytě bydlel maminčin bratr Josef a ve druhém moji rodiče. Tam jsem vyrůstala téměř do pěti let se svou o dva a půl roku mladší sestrou Evou. Tatínek si po mém narození založil firmu dudek - klempířství a dílnu měl někde jinde. Ušetřil si 40000 a za 80000 si koupil domek "na frekvenci". Bylo to na hlavní ulici blízko železáren, takže jsme měli komíny hned za domem. Ve dvoře si přistavěl dílnu s podloubím (přístřeškem) a ještě po začátku války splácel dluh. Maminka tatínkovi velmi pomáhala. Vařila pro strávníky ze železáren - bývalo jich šestnáct a bydleli ve dvou pokojích na palandách u nás v domě. Přístavek u domu také pronajímali. My jsme v té době žili ve dvou místnostech. Ve dne ve větší kuchyni a v noci jsme spali všichni čtyři v malé ložnici

Jaké máte vzpomínky na studium?

Ze školy si toho už moc nepamatuju, ale třeba si pamatuju, že ze základní jsem udělala zkoušku na gymnázium, v tu chvíli právě začala válka a proto jsme měli každý den povinnou hodinu němčiny. Taky si pamatuju, že začínali čtyři primy, po dalších zkouškách se to zredukovalo na dvě primy a do sekundy šla už jen jedna třída, já jsem naštěstí prošla. V kvintě jsem odešla na učitelák.

Rok 1945 a druhá světová válka

No, když začala druhá světová válka tak mě bylo 10 let a chodila jsem na gympl v kladně. Takže když byly nálety, tak jsme nejdřív ve škole všichni chodili do sklepů, ale naštěstí na Kladno žádná bomba nespadla, jen jedna na kus lesa, kde se schovali Kladeňáci, takže byli mrtví i zraněný, ale jedna taková smutná věc byla, že tatínkův bratr Rudolf umřel v koncentráku.

Rok 1948

To nebyl moc šťastný rok, protože si všichni mysleli, že to po druhé světové válce zase bude mnohem lepší, a pak přišli rusáci, a začalo to celé znovu, takže to bylo hnusný a nechtělo se mi všechnu tu hrůzu zase prožít znovu, protože by mi to určitě stačilo. Celkově na komunismus nemám hezké vzpomínky, až na to, že se mi v roce 1950 narodila jediná dcera, a to tvoje babička A. K.

Rok 1968

Rok 68 už si pamatuju jako matka jedné dcery, ale i tak jsem to celkem čekala, že něco takového přijde, protože tou dobou se začali všechna pravidla a zákony velmi uvolňovat takže jsem si říkala, že buďto přijde nějaká revoluce, nebo se všechno zase vrátí do toho starého tvrdého režimu. Taky mě rusáci nutili podepsat nějakou tu smlouvu, o povolení vstupu vojsk varšavské smlouvy, na území Česka a vyhrožovali mi, že moje dcera nebude moct studovat. Tuto "smlouvu" jsem sice nepodepsala, ale měla jsem docela obavy, o svou jedinou dceru, protože, kdyby doopravdy nemohla studovat tak to by bylo velmi nepříjemné