Paní Marie

Hodně jsem přemýšlela koho si vyberu na tento rozhovor a nakonec jsem si vybrala mojí prababičku Marii, protože mi vždycky vyprávěla o jejím dětství a o tom jaké to je zažít válku. Také už je hodně stará, ale všechno si pamatuje takže mi připadala jako nejlepší volba pro tento rozhovor.

Autorka: Ester B.

Kde a kdy jste se narodila?

V Praze 21. července 1930.

Co dělali Vaši rodiče?

Můj otec byl trakmistr a matka byla v domácnosti.

Jak jste prožívala své dětství?

Jako malá jsem trávila hodně času s kamarádkami a chodila jsem do školy.

Kde jste bydleli?

Praha 4 Modřany.

Jak vypadala vaše domácnost?

Normálně. Maminka vařila, starala se o nás. Tatínek chodil do práce a já jsem jezdila do školy.

Jak vypadal Váš běžný den?

Ráno jsem vstala a udělala si hygienu. Potom jsem jela do školy. Po škole jsem většinou jela do Sokola a večer trávila čas s rodinou a pomáhala jsem mamince v domácnosti.

Jak jste trávila volný čas?

Hodně jsem četla, ale ráda jsem trávila čas s přáteli a cvičením v Sokole.

Kam jste chodila do školy a co si ze školního prostředí pamatujete?

Nejdříve jsem chodila do obecné školy a později na Žižkov do reálného gymnázia. Byla to smutná doba, protože byla válka, a protože byly samé nálety a později jsme museli ze školy utíkat, když byl nálet.

Co Vás ve škole bavilo a co nebavilo?

Bavila mě hodně čeština, protože ráda čtu. Dále mě bavil tělocvik a zpěv. Také jsem měla hodně ráda Francouštinu. Moc mě nebavila matematika.

Kde jste v minulosti pracovala a co bylo náplní Vaší práce?

Pracovala jsem jako učetní. Prostě jsem počítala výdaje a různé věci.

Kde jste byla během druhé světové války?

Doma a chodila jsem do školy, ale když byly nálety tak jsem se musela schovávat do sklepů, abych přežila.

Co si vybavíte ve spojitosti s druhou světovou válkou jako první?

Nešt'astné lidi, strach, obavy o rodinu. Každým dnem se mohlo stát, že přijdu domů a moji rodiče budou mrtví nebo kdokoliv z rodiny. Moji rodiče se o mě taky hodně báli. Nikdy jste nevěděli co se stane další den. Hodně strachu jsem zažila, když byl nálet na Emauzi.

Jak jste tuto událost prožila?

Druhou světovou válku jsem prožila velice těžce a smutně, ale nejenom já. Nikdy nezapomenu nato jaký stres měli všichni. Všichni měli starch o své příbuzné a přátele. Tohle zažít bych nikomu nepřála.

Jak vzpomínáte na toto období svého života?

Ve strachu. Bylo to jedno z nejhozších obdobích mého života. Víte hodně jsem toho prožila. Komunisty, sametovou revoluci, ale nic nebylo horší než druha světová válka a myslím, že by se mnou mnozí souhlasili. Přála bych si, aby nikdy žádná válka už nebyla, ale bohužel to není možné v téhle době.

Co Vám dnes dělá radost?

Rodina, děti, že už válka není, ale stejně se bojím, že ještě někdy příjde. Stejně bych se jí nejspíš nedožila, ale pojím se, že postihne moje děti, vnoučata a pravnoučata. Hodně mi dělají radost květiny, které mám doma, když vidím, že není zbytečné je każdy den zalévat. Také moje kočičky a ježek, který každý den krmím.